O NÁS
Hartman, Rychnovská - sdružení advokátů

Advokátní kancelář Hartman, Rychnovská - sdružení advokátů navazuje na dlouholetou zkušenost a praxi datující se od roku 2003. Ve svém současném složení funguje advokátní kancelář od 1.7.2013. Svým klientům poskytujeme špičkové právní služby. Nabídneme Vám výhody středně velké advokátní kanceláře, která disponuje rozsáhlým know-how zejména v oborech práva obchodního, občanského, trestního a insolvenčního, samozřejmě také práva správního a stavebního, bytového, finančního, pracovního, daňového, jakož i řešení sporů z těchto vztahů vyplývajících, a to jak cestou obecných soudů, tak rozhodčího řízení. Našim klientům poskytujeme profesionální zastupování v jednáních před soudy i jinými zejména správními orgány, a to ve věcech občanskoprávních, správněprávních i trestních.





Leona
HARTMAN
advokátka




Ivana
RYCHNOVSKÁ
advokátka
Mgr. Leona Hartman, LL.M Advokátka. V roce 2003 úspěšně absolvovala Právnickou fakulty Masarykovy univerzity v Brně a v témže roce započala praxi jako advokátní koncipientka. Od roku 2007 je advokátkou zapsanou u České advokátní komory. Dále vykonává od roku 2009 praxi insolvenčního správce. Specializuje se na občanské a obchodní právo, zejména právo nemovitostí a akvizice, právo cenných papírů, správní řízení a stavební právo. Služby poskytuje taktéž v angličtině, částečně v němčině.
Mgr. Ivana Rychnovská, LL.M Advokátka. V roce 2003 úspěšně absolvovala Právnickou fakulty Masarykovy univerzity v Brně a v témže roce započala praxi jako advokátní koncipientka. Od roku 2007 je advokátkou zapsanou u České advokátní komory. Dále vykonává od roku 2009 praxi insolvenčního správce. Specializuje se na insolvenční, a zejména na právo týkající se nakládání s nemovitostmi, dále také na pracovní právo. Služby poskytuje taktéž v angličtině a polštině.



Ondřej
DLOUHÝ
advokátní koncipient





Ladislav
VRUBEL
vedoucí advokátní koncipient





Vasyl
PROKHORCHUK
advokátní koncipient





Andrea
GABONAY
advokátní koncipientka





Jakub
FRÁNEK
advokátní koncipient



Jsme členem:


Publikujeme:

Níže si rovněž můžete přečíst odborné články a aktuality publikované pracovníky advokátní kanceláře Hartman, Rychnovská - sdružení advokátů

.

Co nám přinese novela insolvenčního zákona?


Dne 1. července 2017 nabývá účinnosti v pořadí již třicátá novela insolvenčního zákona, která v odborných řadách jak zákonodárců, tak soudců i insolvenčních správců vzbuzovala emoce a bouřlivé diskuze. Tento článek má za účel představit některé novinky, které novela přináší společně s podzákonnými předpisy a nastínit, jakým směrem se české insolvenční právo dále ubírá.

Účelem novely má být dle důvodové zprávy změna systému přidělování insolvenčních případů posílení dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce, zvýšit transparentnost insolvenčního řízení, ulehčit práci insolvenčním soudům, regulovat poskytovatele služeb ve spojitosti s insolvenčními návrhy a intenzivněji chránit subjekty před šikanózními insolvenčními návrhy.

K jednotlivým novinkám

V oblasti soupisu insolvenčních návrhů je zavedena tzv. akreditovaná osoba; akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení. Kromě notářů, advokátů a insolvenčních správců, pak může jen tato osoba po splnění přísných podmínek poskytovat služby v oblasti oddlužení. Maximální odměna za sepsání návrhu je 4 000 Kč a v případě manželů pak 6 000 Kč. Akreditovaná osoba si musí tuto pohledávku přihlásit jako pohledávku za majetkovou podstatou, protože automaticky ji nenáleží. V případě nepovolení návrhu na povolení oddlužení již insolvenční soud nemusí vždy prohlásit na majetek dlužníka konkurs.

Novela zákona postihuje i momenty účelové změny sídla právnické osoby kvůli výběru insolvenčního soudu a umožňuje také insolvenčnímu soudu z důvodu ochrany před šikanóznimi návrhy odmítnout insolvenční návrh, který je k němu podán jako k soudu místně nepříslušnému. Tímto se uvedená rozhodnutí urychlí v řádech měsíců. Pro věřitele jako insolvenčního navrhovatele pak bude záloha 50 000 Kč již vždy povinná (vyjma pracovněprávních a spotřebitelských návrhů).

Nově je zaveden institut předběžného posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem. Má-li insolvenční soud důvodné pochybnosti o důvodnosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem, rozhodne, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise se v insolvenčním rejstříku nezveřejňují; učiní tak neprodleně, nejpozději do konce nejblíže následujícího pracovního dne po podání insolvenčního návrhu.

Také provozovny insolvenčních správců nezůstaly nedotknuty. Novela stanoví, že v provozovně je nutno vykonávat činnost v úředních hodinách nově jen 4 hodiny v týdnu. Do seznamu provozoven u každého jednotlivého krajského soudu se pak zapíše pouze ta provozovna, ke které insolvenční správce připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka oddlužením nebo konkursem jako první v pořadí.

Podzákonné předpisy k novele

Stranou zájmu zainteresovaných stran, zejména pak samotných insolvenčních správců, pak nemůžou zůstat určitě ani prováděcí vyhlášky z dílny Ministerstva spravedlnosti k novele insolvenčního zákona.

Vyhláška o standardech výkonu funkce insolvenčního správce stanoví, jak má insolvenční správce svědomitě vykonávat funkci s odbornou péčí. Nemalý výčet nezbytného minima pro výkon této funkce tak představuje i jakýsi exkurz do etického kodexu insolvenčních správců. V neposlední řadě pak tento předpis upravuje i vedení insolvenčních spisů.

Další prováděcí vyhláška je pak zaměřena na personální a materiální vybavení insolvenčního správce. Tato vyhláška stanoví minimální počet důvěryhodných a odborně způsobilých zaměstnanců nebo jiných pověřených osob připadajících na jednoho insolvenčního správce v poměru k probíhajícím řízením či počtu přezkoumávaných pohledávek v rozhodném období. Dále je určena hranice odborností zaměstnanců pro zastupování insolvenčního správce insolvenčním řízení před soudem a věřitelskými orgány a v ostatních případech.

A na jaké změny v insolvenčním právu se můžeme těšit v budoucnu?

Vláda v únoru 2017 podpořila podstatnou změnu insolvenčního práva ve smyslu větší dostupnosti oddlužení pro fyzické osoby a umožnit tak „fresh start“ ve formě osobního bankrotu pro větší skupinu lidí. Podle schváleného záměru tak bude možné povolit dlužníkovi oddlužení, pokud za tři roky splatí alespoň polovinu svých dluhů, nebo za pět let alespoň 30 % svých dluhů (tedy stávající úprava) anebo dokonce pokud bude po dobu sedmi let o splacení svých dluhů usilovat, pak může být dokonce míra uspokojení věřitelů nižší než 30 %.

Závěrem pak lze jen podotknout, že české insolvenční právo je dynamického charakteru a v budoucnu se můžeme těšit na další podstatné a vskutku zajímavé změny.


Mgr. Ladislav Vrubel, advokátní koncipient Hartman, Rychnovská – sdružení advokátů


9. 5. 2017 - Změny v odměnách exekutorů od 1. 4. 2017




Dnem 1. 4. 2017 nabyla účinnosti vyhláška č. 441/2016 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.


Legislativní proces této vyhlášky byl do značné míry veřejnosti (laickou i odbornou) sledován, jakožto další postup vlády vůči soudním exekutorům, resp. jejich odměnám, které byly dlouhodobě vystavovány kritice.


Samotná novelizační vyhláška obsahuje co do merita věci pouze dvě témata, které se dotýkají minimální odměny exekutora a náhrady jeho hotových nákladů.


První významnou změnou je snížení minimální odměny soudního exekutora v případě peněžitého plnění – zde je došlo ke snížení částky 3000 Kč na částku o tisíc korun nižší. Nově tedy činí v tomto případě minimální odměna exekutora částku 2000 Kč. Rovněž v této výší bude nyní náležet odměna exekutorovi, pokud jeho oprávnění vykonat exekuci zaniklo za předpokladů stanovených § 11 odst. 2 vyhlášky.


Je vhodné dodat, že tato vyhláška se aplikuje pouze na exekuční řízení, které nastanou až po nabytí účinnosti této vyhlášky. Doposud běžící řízení se v otázce odměny soudního exekutora budou řídit právní úpravou dřívější.


Závěrem lze tedy konstatovat, že byl realizován další krok ve snižování odměny soudních exekutorů - tento postup je nepochybně příznivý k dlužníkům, neboť by již neměly nastávat excesy ve vztahu odměny exekutora k dlužné částce, nicméně zůstává otázkou zda-li nedojde k dalšímu odlivu soudních exekutorů z odvětví a tím i k omezení dobytnosti práv věřitelů.



Mgr. Ing. Ondřej Dlouhý
advokátní koncipient
AK Hartman, Rychnovská – sdružení advokátů

GDPR - General Data Protection Regulation neboli Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 ze dne 27. 4. 2016


Nové nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů vstupuje v účinnost ke dni 25. 5. 2018. Vzhledem k opatřením, která mají být v rámci tohoto nařízení provedena, je toto téma pro mnoho subjektů aktuálním tématem již dnes.

Jak již uvádím výše, jedná se o nařízení, nikoli o směrnici, tedy nastává zde přímá závaznost, dojde ke zpřísnění stávajících národních předpisů, dále v rámci nařízení může dojít ke zpřísnění stávajících sankcí. Nařízení se dotýká všech subjektů, které jakkoliv zpracovávají osobní údaje o jednotlivcích v EU.



Mezi nejdůležitější pojmy nařízení patří dle čl. 4:

  • souhlas se zpracováním osobních údajů: souhlas je jednoznačné potvrzení, které je vyjádřením svobodného, konkrétního, informovaného a jednoznačného svolení subjektu údajů ke zpracování osobních údajů. Subjekt má také právo svůj souhlas kdykoli odvolat.

  • zpracování: jakákoli operace s osobními údaji, která je prováděna pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoli jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení.“

  • správce a zpracovatel: správce je subjekt, který určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů a za zpracování primárně odpovídá. Zpracovatel je subjekt, kterého si správce najímá, aby pro něj prováděl s osobními údaji zpracovatelské operace.



DPO – Data Protection Officer neboli Pověřenec pro ochranu osobních údajů

Další novinkou výše uvedeného nařízení je taktéž zavedení pozice pověřence pro ochranu osobních údajů. Podle čl. 37 nařízení by měl podnik jmenovat pověřence v případech kdy:


  a) zpracování provádí orgán veřejné moci či veřejný subjekt, s výjimkou soudů jednajících v rámci svých soudních pravomocí;
  b) hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v operacích zpracování, které kvůli své povaze, svému rozsahu nebo svým účelům vyžadují rozsáhlé pravidelné a systematické monitorování subjektů údajů; nebo
  c) hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v rozsáhlém zpracování zvláštních kategorií údajů a osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů.

Pověřenec má v podniku plnit roli koordinátora či pomocníka při dodržování pravidel ochrany osobních údajů, dále má plnit funkci jakéhosi prostředníka při komunikaci s dozorovými úřady.

Pokud si některý subjekt není jist, zda by měl v rámci své činnosti jmenovat DPO, je nutné provést interní analýzu, čímž se může předejít případným komplikacím poté, kdy nařízení nabude účinnosti.

Elektronický recept

Legislativní změny jsou v poslední době velkým tématem i v oboru zdravotnictví. Aktuálně nejvíce diskutovaným tématem je zavedení elektronického receptu. Povinnost vydávat recepty v elektronické formě je stanovena k 1. 1. 2018. Tato povinnost se v praxi dotkne lékařů, lékárníků, ale i pacientů.


Elektronický recept, neboli eRecept, se od klasického papírového receptu odlišuje tím, že lékař zapisuje údaje o předepisovaném léku elektronicky. Lékař musí být připojen k Centrálnímu úložišti elektronických receptů (CÚER), kam je recept po předepsání uložen a eRecept je evidován pod unikátním identifikátorem (číselná řada a čárový kód). Při vyzvednutí léku pacientem vyhledá lékárník eRecept podle identifikátoru v CÚER a může pacientovi lék vydat.


Forem eReceptu existuje hned několik. Mimo tištěné formy, kde bude oproti receptu, který známe v současné době, připisován identifikátor, jsou dostupné další varianty eReceptu, které mají šetřit čas pacienta nebo například životní prostředí. Elektronický recept totiž nabízí možnosti jako zasílání elektronického receptu prostřednictvím emailu, SMS, nebo je eRecept pacientovi předán pomocí mobilní aplikace na mobilní telefon či jiné elektronické zařízení (tablet). Především díky těmto novým variantám vydávání eReceptu bude šetřeno životní prostředí, jelikož při vydávání není potřeba používat papír. Navíc v případě zaslání receptu formou emailu a SMS nemusí být pacient přítomen v ordinaci lékaře, což je výhodné například u pacientů s chronickým onemocněním, kteří nemusí při každém předepisování receptu současně absolvovat kontrolu lékařem.


Pro lékaře i lékárníky jsou nutné počáteční investice do vybavení, a to především připojení k systému eReceptu, přístup k internetu a pro lékárníky taktéž pořízení kvalitnějších čteček, aby nedocházelo k situacím, kdy čtečka nebude moci elektronický recept načíst. Obecným předpokladem ale je, že většina lékařů i lékáren již potřebným zařízením disponuje, a to včetně připojení k internetu.


K vydávání a přijímání eReceptu již v rámci zkušebního provozu přistoupilo mnoho lékařů i lékáren. Ohledně zavedení povinnosti vydávání eReceptu je ovšem odborná veřejnost prozatím skeptická. Panují obavy z nedostatečné připravenosti projektu, možnosti selhání systému eReceptu a nedokončenosti projektu. O nedokončenosti lze hovořit především v oblasti výpadku systémů (elektrického proudu, internetu) jak na straně lékaře, tak lékárny, k čemuž se v současné době připravuje příslušná vyhláška. Co tato vyhláška přinese a zda bude upravovat všechny možné varianty, tedy zda bude předpokládat výpadek systémů u lékaře i u lékárníka, zjistíme údajně v brzké době.


Zřejmě i z výše uvedených důvodů v minulém týdnu Senát ČR v prvním kole podpořil návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým by se změnilo datum zavedení povinnosti vydávat recepty pouze v elektronické podobě na 1. 1. 2020(1). Je tedy možné, že závěr letošního roku nám přinese změnu v podobě odložení povinného eReceptu.


Elektronické předepisování léčivých přípravků a Centrální úložiště elektronických receptů jsou upraveny v zákoně 378/2007 Sb. o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech) a dalších předpisech, především vyhláškách.


1) http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?O=11&action=detail&value=4180 (platné ke dni 20. 10. 2017)

Zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovitých věcí




Spoluvlastníci nemovitých věcí, kteří se po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „OZ“), obávali, že nadále nebudou moci ovlivnit to, kdo s nimi bude setrvávat ve spoluvlastnictví, budou 1. 1. 2018 slavit nejenom příchod nového roku, ale také nabytí účinnosti příslušných ustanovení zákona č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. S účinností od 1. 1. 2018 totiž dochází k novelizaci OZ, která zavádí zákonné předkupní právo mezi spoluvlastníky nemovitých věcí, a to jak v případě úplatného, tak bezúplatného převodu. Výjimku bude představovat pouze převod spoluvlastnického podílu osobě blízké (k vymezení osoby blízké viz § 22 OZ).


Koncepce zákonného předkupního práva mezi spoluvlastníky nemovitých věcí, které v režimu OZ sice existovalo také před 1. 1. 2018, ale zásadně pouze v časově i situačně značně omezeném rozsahu, se tak od 1. 1. 2018 odvrací od liberálního pojetí práva volně nakládat se svým majetkem, a vrací se zpět k tezi, jakou tuzemské soukromé právo upřednostňovalo po dobu padesáti let před nabytím účinnosti OZ, a sice zájmu na scelování podílů vlastníků.


Je pravdou, že také před 1. 1. 2018 si spoluvlastníci mohli předkupní právo ke spoluvlastnickým podílům smluvně ujednat. Pro spoluvlastníky, kteří ve spoluvlastnictví setrvávali například přes deset let s vědomím zákonného předkupního práva, však bylo „uživatelsky nekonformní“, opatřovat najednou staré smlouvy dodatky s předkupním právem, a úprava v OZ pro ně nepřinesla žádné výrazné pozitivum. V podobném duchu zákonodárce v důvodové zprávě argumentuje ve prospěch znovuzavedení zákonného předkupního práva spoluvlastníků nemovitých věcí.


Pokud tedy spoluvlastník nemovité věci nenabídne svůj spoluvlastnický podíl k prodeji ostatním spoluvlastníkům, tito mají právo domáhat se soudní cestou, aby novému nabyvateli byla uložena povinnost nabídnout jim převedený spoluvlastnický podíl za stejných podmínek, za jakých jej nabyl.


Nutné podotknout, že zákonné předkupní právo spoluvlastníků se ani po 1. 1. 2018 netýká věcí movitých, jejichž spoluvlastníkům tak nezbyde nic jiného než předkupní právo založit smluvně. Toto by v praxi nemělo činit žádné problémy, opačné řešení by naopak působilo spíše jako retardační prvek jednodušších a rychlejších převodů movitých věcí.


Zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovitých věcí v režimu zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon

Zmíněná novela OZ bude mít s účinností od 1. 1. 2014 nepochybně dopad také na mnohá insolvenční řízení, kdy nezřídka dochází ke zpeněžení spoluvlastnického podílu dlužníka na nemovité věci. Podle § 284 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon („IZ“), je insolvenční správce vázán zákonnými předkupními právy. Insolvenční správce je tak při zpeněžování povinen nabídnout spoluvlastnický podíl na nemovité věci zákonnému předkupníkovi, aby případně dorovnal nabídku koupěchtivého.


Podle § 295 IZ však insolvenční správce není zákonnými předkupními právy vázán při zpeněžení nemovité věci, aniž by k tomuto zpeněžení neobdržel předchozí kladné vyjádření věřitelského výboru a souhlas insolvenčního soudu, jedná-li se o spoluvlastníky, kteří s dlužníkem tvoří koncern, a další spoluvlastníky uvedené v taxativním výčtu § 295 odst. 2 IZ.


Mgr. Jakub Fránek
advokátní koncipient Hartman, Rychnovská – sdružení advokátů

Novinky ve zdravotnickém právu pro rok 2018




I v letošním roce nás čeká několik legislativních změn. Zde uvádíme několik novinek z oblasti zdravotnického práva, které mohou ovlivnit jak odbornou veřejnost, tak běžné pacienty.


Novela vyhlášky č. 55/2011 Sb.

Novela vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků (dále také jen „vyhláška“), je účinná již od 14. 12. 2017. Změny se týkají především pracovníků ve zdravotnictví a mimo jiné jsou v novele zapracovány následující úpravy: zavedení nových ustanovení o praktické a dětské sestře, dále ustanovení o pozicích behaviorálního analytika, terapeuta tradiční čínské medicíny, specialisty tradiční čínské medicíny, logopeda ve zdravotnictví a další.


Významnější změna také nastává v ust. § 43 vyhlášky, a to v úpravě pracovní pozice sanitáře. Doposud byla pozice sanitáře rozdělena dle oblastí působnosti (například sanitář pro laboratoř a transfúzní službu, sanitář pro zařízení lékárenské péče apod.), nyní však došlo ke změně, kdy tato rozdělení jsou zrušena a vznikla tak jednotná pozice „sanitář“.


Zavedení odborné způsobilosti k výkonu povolání „terapeuta tradiční čínské medicíny“ a „specialisty čínské medicíny“ ale zásadně odmítá Česká lékářská komora, která tradiční čínskou medicínu považuje za léčitelství, které by nemělo patřit mezi zdravotnická povolání. V současné době je snaha o prosazení novely zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, která by vyjmula tradiční čínskou medicínu ze zdravotnických povolání.


Elektronický recept

Jedním z nejvíce diskutovaných témat nejen minulého roku bylo zavedení povinných eReceptů, přičemž všeobecně panovaly obavy z nepřipravenosti celého projektu. Povinnost vydávat recepty pouze v elektronické podobě je zavedena od 1. 1. 2018. Nezabránila tomu ani snaha o oddálení zavedení povinnosti, jelikož návrh zákona nestihl projít legislativním procesem. Přinášíme Vám krátké zamyšlení nad celým projektem včetně otázky hrazení nákladů na elektronický recept.


Od ledna, kdy byl projekt plně spuštěn všichni sledují, jaký bude jeho průběh a jakou budoucnost celý projekt přinese. Došlo na předvídanou situaci, že se do 1. 1. 2018 nestihly do systému registrovat všechny povinné subjekty a tedy v současné době skutečně není registrace všech subjektů dokončena a tyto neregistrované subjekty nemají údaje pro vydávaní eReceptů. Z toho důvodu by nyní nemělo být nevydávání eReceptu sankcionováno, což již sdělil ministr zdravotnictví Mgr. Adam Vojtěch. V této souvislosti se také hovoří o možnosti pozměňovacího návrhu, který by umožnil nesankcionovat lékaře za nevydání eReceptu v tomto roce.


A jak to vypadá s náklady na eRecept? Odborná veřejnost tvrdí, že pro lékaře je zavedení systému eReceptu spojeno s vysokými počátečními investicemi, kvůli kterým dokonce někteří lékaři ukončují svou praxi. Tvůrci projektu naopak počítají s tím, že valná většina lékařů již potřebným vybavením disponuje. Mimo technické zázemí musí lékař pravidelně hradit částky za elektronický podpis a internetové připojení, což Ministerstvo zdravotnictví vypočetlo zhruba na 4.000,- Kč ročně (1).


Kdo a jak bude lékařům tuto částku kompenzovat? Lékařům umožní kompenzaci nákladů úhradová vyhláška, podle které by měl lékař za každou vystavenou položku na eReceptu obdržet úhradu ve výši 1,70 Kč (2). Dle Ministerstva zdravotnictví by měla tato zvýšená bonifikace náklady pokrýt.


Zavedení povinných eReceptů se samozřejmě dotýká i lékárníků, respektive provozu lékáren. V tomto směru není pro lékárníky stanovena žádná kompenzace, jelikož v tomto případě je předpoklad dispozice potřebným vybavením.


Kolkované léky

Delší dobu se mimo falšování receptů také okrajově hovoří o ochraně léků před paděláním. K tomu by měly sloužit předpisy Evropské unie, a to zavedením opatření, která umožní ověřit původ léků a pomohou tak ochránit pacienty před padělky.


Dne 2. října 2015 bylo vydáno Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) (3) , které navazuje na protipadělkovou směrnici. Nařízení je účinné od roku 2019 a jeho snahou je upravení systému ověřování léků právě ve snaze ochránit pacienty před padělky. Ještě před účinností nařízení by měl být spuštěn pilotní program, který umožní všem subjektům, aby se na nový systém připravily.


I přes dosavadní rozsáhlou ochranu léků je možné, aby se k pacientovi dostaly padělané léky, a to především při objednávkách přes internet ze zahraničí. V Evropské unii jsou ale též evidovány ojedinělé případy, kdy padělky pronikly i do kamenných lékáren. Díky nově zaváděnému systému bude možné sledovat lék od výrobce až k pacientovi. Ověření léku bude prováděno prostřednictvím speciálního 2D kódu, který bude umístěn na balení léku.

Kateřina Králová
Hartman, Rychnovská – sdružení advokátů


(1)https://www.mzcr.cz/dokumenty/naklady-na-elektronicke-recepty-bude-lekarum-kompenzovat-uhradova%C2%A0vyhlaska_13628_1.html (platné ke dni 3. 1. 2018)
(2)Příloha č. 2, písm. A, bod 11, Vyhlášky č. 353/2017 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2018
(3)http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32016R0161&from=EN

Zákon č. 291/2017 Sb. a jeho vliv na změnu insolvenčního zákona


Úvod

Dne 16. 8. 2017 byly vydány Zákon č. 291/2017 Sb. a Zákon 296/2017 Sb., kdy oba tyto zákony vešly v účinnost dne 1. 12. 2017. V tomto článku bych se rád zaměřil na novou úpravu postavení společenství vlastníků jednotek (dále jako „SVJ“), konkrétně změnu postavení v insolvenčním řízení a způsobu uspokojování pohledávek, kde došlo k výrazné změně při pořadí uspokojování pohledávky SVJ spojenou se správou domu a pozemku.


Zákonem č. 291/2017 Sb. byl Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), konkrétně § 298, doplněn o odstavec 2, a to takto: (2) Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení osoby podle odstavce 8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

A o odstavec 8 takto: (8) V případě, že je zpeněžena jednotka v domě a osoba odpovědná za správu domu a pozemku uplatnila v insolvenčním řízení pohledávku související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, uspokojí se tato pohledávka z výtěžku zpeněžení jednotky před uspokojením pohledávek zajištěných věřitelů podle odstavce 1, a to do výše jedné desetiny výtěžku zpeněžení. Osobou odpovědnou za správu domu a pozemku se dle § 1190 Zákona č. 89/2012 Sb., Zákon občanský zákoník (dále jen jako „OZ“) rozumí společenství vlastníků a pokud nedošlo ke vzniku společenství vlastníků, jedná se o osobu odpovědnou za správu domu, tedy správce . Tato novela se ovšem týká pouze bytů a nebytových prostor dle § 1159 a § 1158 odst. 2 OZ.



V praxi se jedná o poměrně zásadní zvýhodnění SVJ, kdy ale není upravena pohledávka jako taková, ale mění se její pořadí uspokojení v insolvenčním řízení. Před novelou zákona byly nejdříve uspokojovány zajištěné pohledávky, náklady zpeněžení a správy zástavy, odměny insolvenčního správce a další. Po novele dochází k upřednostnění pohledávek SVJ před uspokojením ostatních, výše zmíněných. Toto zvýhodnění je ale limitováno, a to tak, že zvýhodněné postavení má pohledávka maximálně do výše 10% výtěžku zpeněžení jednotky dlužníka. Při pohledávce, která není zcela uspokojena částkou odpovídající 10% výtěžku, nedochází k „propadnutí“ části neuspokojené pohledávky, ale pohledávka pouze ztrácí své výhodné postavení pro zbytek uspokojení.

Hlavním důvodem změny zákona je dle mého názoru skutečnost, že v případě "neplatičů" ve věcech souvisejících se správou domu a pozemku dochází ke značnému znevýhodnění řádně a poctivě platících obyvatel domu. Prozatím ale není jasné, do jaké míry budou touto novelou kráceny pohledávky zajištěných věřitelů, například bank, a jaké následky s sebou tato změna, ve smyslu krácení některých věřitelů, přinese.


Judikatura

Jelikož se jedná o novou změnu zákona, účinnou od 1. 12. 2017, není zatím dostupná žádná judikatura, která by mohla zodpovědět některé nejasné otázky. Mezi tyto otázky dle mého názoru, který se ovšem nemusí ztotožňovat s jinými právními názory, by mohlo patřit převážně určení, které úkony se rozumí pod pojmem „pohledávka související se správou domu a pozemku“.



Michael Pavlík
Hartman - Rychnovská, sdružení advokátů

Zákon o soudních poplatcích


V posledních měsících doznal zákon č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) několika změn, z nichž ty podstatné si v tomto článku představíme.



Zákon č 296/2017 Sb.
- Účinnost 30. 09. 2017

Změnový zákon č. 296/2017 Sb. přinesl z hlediska poplatkových povinností účastníků řízení velmi podstatnou změnu, a to ve lhůtách jejich splatnosti. Dosud dle § 9 zákona o soudních poplatcích platilo, že pokud se s nějakým úkonem účastníka (návrh na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnost) pojila poplatková povinnost, která nebyla splatná ihned s učiněným úkonem, lhůtu na její úhradu určil soud samostatně v zásadě dle svého uvážení. Například při podání žaloby na peněžité plnění soud svým usnesením typicky stanovoval povinnost uhradit příslušný poplatek do tří dnů od doručení usnesení účastníkovi. Tato lhůta byla vnímána jako krátká a pokud například účastník výzvu k úhradě obdržel v pátek, neposkytovala mu třídenní lhůta dostatečnou flexibilitu pro úhradu stanoveného soudního poplatku. Výše uvedený změnový zákon s účinností od 30. 09. 2017 tedy přinesl radikální změnu, kdy soudem určená lhůta pro úhradu soudního poplatku musí být stanovena v délce minimálně 15 dnů. Kratší lhůtu lze určit pouze ve výjimečných případech a s řádným odůvodněním soudu. Přičemž v tomto bodě je nutné zdůraznit, že v tuto chvíli není nikde specifikováno, co se výjimečnými případy rozumí a o kolik se lhůta bude moci zkrátit. Vyřešení této otázky přinese až budoucí judikatura.


Ač se může zdát, že tento změnový zákon přinesl pouze pozitivní změnu v podobě prodloužení lhůty, pak je nutné si ale uvědomit, že každá mince má dvě strany a ani tento případ není výjimkou. S prodloužením lhůty pro splnění poplatkové povinnosti se nově pojí nemožnost tento poplatek uhradit dodatečně Dosud bylo možné, že pokud účastník nestihl vyměřený poplatek uhradit včas ve stanovené lhůtě, mohl tak učinit dodatečně ve lhůtě poskytnuté pro odvolání proti rozhodnutí, kterým bylo původní řízení zastaveno. Nyní již tento postup možný není, neboť nově do § 9 přibyla u poskytnutých lhůt věta „K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží“, což tedy znamená, že pokud soudní poplatek nebude uhrazen včas, není možné tuto situaci již nijak dodatečně zhojit.


Účastníci řízení i jejich právní zástupci by tedy vzhledem k této nové formulaci části zákona o soudních poplatcích měli více dbát na to, aby soudní poplatky byly hrazeny řádně a včas, neboť nesplnění této povinnosti může mít fatální následky pro uplatnění jejich práv.


Další významnou změnou dle tohoto změnového zákona prošel § 11 zákona o soudních poplatcích, který se týká osvobození od poplatků, dále také přibyl § 11a.


Dle nového znění § 11 zákona o soudních poplatcích není od soudního poplatku osvobozeno například řízení ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, či navrhovatel v řízení o určení otcovství po rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné.


Změny doznala i příloha zákona o soudních poplatcích, sazebník soudních poplatků, a tedy i výše některých poplatků, zejména pak u dovolání, kdy například za dovolání proti rozhodnutí ve věci, které se týká peněžitého plnění do 100.000,- Kč včetně, se soudní poplatek zvedl z původní částky 5.000,- Kč na částku 7.000,- Kč, ve věci nemovitostí pak z částky 10.000,- Kč na 14.000,- Kč atd. Na rozdíl od dovolání, poplatky u odvolání nebyly tímto změnovým zákonem nijak upraveny.


U řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, která dosud byla od soudního poplatku osvobozena, se nově stanovuje soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2.000,- Kč.


Zcela nově se pak do sazebníku zahrnula nová položka, a to soudní poplatek za návrh na zahájení soudního řízení ve věcech ochrany před diskriminací ve výši 1.000,- Kč.


Vzhledem k uvedeným změnám ve výši soudních poplatků musí účastníci při výpočtu a hrazení poplatků tyto změny vzít na vědomí, neboť v opačném případě by se mohlo stát, že soud bude muset soudní poplatek vyměřit dodatečně a tím projednání věci oddálit.



Zákon č. 303/2017 Sb.
- Účinnost 01. 01. 2018

Na základě změnového zákona č. 303/2017 Sb. od soudních poplatků již nejsou osvobozena řízení ve věcech přiznání statusu veřejné prospěšnosti, a to ani ve věcech veřejného rejstříku. Veřejná prospěšnost je status právnické osoby, jejíž hlavním cílem je veřejně prospěšná činnost a dosahování obecného blaha.

Zákon č. 460/2016 sb.
- Účinnost od 01. 01. 2018

Dle změnového zákona č. 460/2016 Sb. se nově od soudních poplatků osvobozují řízení ve věcech výmazu svěřenského fondu z veřejného rejstříku, stejně tak jeho zápisu do veřejného rejstříku a jeho změn. Přičemž vzhledem k těmto změnám se pro účely zákona o soudních poplatcích za veřejný rejstřík považuje i evidence svěřenských fondů.



Zákon č. 368/2016 Sb.
- Účinnost od 01. 01. 2018

Změnový zákon č. 368/2016 Sb. přináší nově osvobození od soudních poplatků řízení, která se týkají některých zápisů údajů o skutečném majiteli do evidence údajů o skutečném majiteli podle § 118 písm. h zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Naopak za zápis údajů o skutečném majiteli podle § 118 písm. f zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob je stanoven soudní poplatek ve výši 1000 Kč. Stejně jako předchozí změnový zákon zavádí, že pro účely zákona o soudních poplatcích se za veřejný rejstřík považuje i evidence údajů o skutečném majiteli.



Jak je z výše uvedeného patrno největší a nejvýznamnější změny zákon o soudních poplatcích doznal koncem září roku 2017. Změna lhůt pro splnění poplatkové povinnosti a dalších konsekvencí je velkým zásahem do dosud zažité praxe a je otázkou, zda přinese do soudních řízení zrychlení celého procesu, a tedy kýžený pozitivní výsledek, nebo naopak prodloužení soudních řízení. Ke zbytečným průtahům totiž může dojít i díky právě nově prodloužené patnáctidenní lhůtě, kdy si účastník uhrazení soudního poplatku ponechá až na poslední den této lhůty, ačkoli by byl schopen tento uhradit mnohem dříve.

Postavení svěřenského fondu v souvislosti s novelou občanského zákoníku


Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále také jako „OZ“) přinesl svou účinností v roce 2014 do českého právního řádu nový institut svěřenského fondu (dále také jako „fond“) inspirovaný primárně québeckou právní úpravou. Svěřenský fond upravuje především právě občanský zákoník, a to zejména v části třetí, tedy ve věcných právech, v díle šestém, tedy ve správě cizího majetku. Zkráceně slouží svěřenský fond především k vyčlenění části majetku za nějakým účelem. U vyčleněné části majetku poté dochází k oddělení vlastnických práv původního vlastníka a ke vzniku samostatné entity fundační povahy. Tento majetek následně spravuje svěřenský správce, čímž se dostáváme k tzv. plné správě cizího majetku, což vesměs znamená naplňování účelu, pro který byl svěřenský fond zřízen, jeho rozmnožování, šetření aj. Svěřenský správce musí respektovat práva obmyšlených a také vždy jednat s péčí řádného hospodáře. Tato povinnost vyplývá zejména z § 1411 OZ, který se zde subsidiárně užije dle obecných ustanovení správy cizího majetku. Z logické indukce lze považovat disponování svěřenského správce s vyčleněným majetkem v rozsahu plné správy jako určitý definiční znak svěřenského fondu, čímž fond odpovídá svému účelu a zamýšlené funkci. Nárok na plnění ze svěřenského fondu připadá obmyšlenému, který je obvykle zakladatelem určen ve statutu svěřenského fondu.


Svěřenský fond byl zpočátku upraven poměrně stručně a neurčitě s otázkou, kam se tato koncepce časem posune. S postupně vyvíjejícím se tlakem veřejnosti, pramenícího především z obavy „neprůhlednosti“ a novosti institutu svěřenského fondu a současně z důvodu následné účinnosti nové AML směrnice EP a Rady (EU) č. 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz a nařízení EP a Rady č. 2015/847 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků, byla Parlamentem ČR schválena novela č. 460/2016 Sb., kterou se mění OZ a další související zákony, zahrnující v sobě novelu občanského zákoníku a zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, nově zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále také jako „ZOVR“). Jak již z výše uvedeného vyplývá, evidence svěřenských fondů v předchozí právní úpravě nepodléhaly evidenci veřejným rejstříkům. I když se z právního hlediska na rozdíl od osob jedná o zvláštní útvar postrádající právní osobnost, novely ZOVR a OZ přinesly v této oblasti zásadní změny.


Svěřenský fond má nově dle § 1451 OZ dvě fáze vzniku, jak také obdobně vyplývá z registračního principu u právnických osob. První fází je zřízení, která nastává ve chvíli, kdy svěřenský správce přijme pověření k jeho správě. Naopak druhou fází, tedy okamžikem vzniku, je zápis do evidence veřejného rejstříku. Do rejstříku svěřenských fondů se nově zapisují svěřenské fondy a svěřenské fondy či obdobná zařízení, která se řídí právem jiného státu, působící na území České republiky. Samotný vznik svěřenského fondu je tedy spojen s konstitutivním zápisem, nicméně v případě, kdy je svěřenský fond zřízen pořízením pro případ smrti, vznikne smrtí zůstavitele a samotný zápis ve veřejném rejstříku tak bude deklaratorním.


Jediný registrační zápis, kterému v minulosti svěřenské fondy podléhaly, byla daňová registrační povinnost vedená finančním úřadem. Nyní k této povinnosti přibude evidence ve veřejném rejstříku vedeném rejstříkovými soudy, tedy krajskými soudy.


Jistou zvláštností u rejstříku svěřenských fondů je ta, že rejstřík má dvě části, veřejnou a neveřejnou. ZOVR poté stanoví skutečnosti veřejně zapisované do evidence svěřenských fondů s možností opisu a skutečnosti, které se nicméně nezveřejňují a opisem mohou být vydány pouze svěřenskému správci nebo osobě s právním zájmem na jejich vydání. S jejich zveřejněním ovšem může být vysloven souhlas.


Mezi povinně zveřejňované údaje patří:
• Označení svěřenského fondu.
• Účel svěřenského fondu, popřípadě také předmět činnosti, podnikání nebo vedlejší hospodářské činnosti, je-li vykonávána.
• Den vzniku a zániku svěřenského fondu.
• IČ.
• Svěřenský správce společně s jeho identifikačními údaji (jako jsou jméno, sídlo, adresa apod.), jejich počet a způsob, jakým jednají.

Mezi dobrovolně zveřejňované údaje patří např.:
• Zakladatel společně s jeho identifikačními údaji
• Obmyšlený společně s jeho identifikačními údaji
• Den, k němuž byl zápis proveden

Důležité je také poukázat na změnu obsaženou v § 1457 odst. 3 OZ, který stanovuje zápis určeného obmyšleného do veřejného rejstříku s odkládací podmínkou. K řízení ve věcech zápisu se subsidiárně užijí obdobně obecná ustanovení ZOVR. To v praxi znamená i možnost přímého zápisu notářem, vedle standardního zápisu rejstříkového soudu.


Dále se svěřenský fond také nevyhne uložení některých dokumentů do sbírky listin, tj. např. statutu svěřenského fondu či rozhodnutí o ukončení funkce svěřenského správce, tyto listiny se ovšem také neuveřejňují. Změna se dotýká také statutu svěřenského fondu, ve kterém musí být obligatorně ustanoven počet správců a způsob, jakým jednají vůči třetím osobám. Z důvodové zprávy k novele zejména vyplývá jakási snaha o nutnou ochranu práv třetích osob jednajících vůči svěřenskému správci. Další změnou je povinnost svěřenského správce podat návrh na výmaz svěřenského fondu z evidence do třiceti dnů od jeho zániku.


Oproti dřívější úpravě je tedy značný rozdíl v publicitě a celkově transparentnosti svěřenského fondu. Ačkoliv údaje o případném „zakladatel“ nebudou generálně veřejně dostupné veřejnosti, jako je tomu např. u statutárního orgánu obchodní korporace, oprávněná instituce, tedy rejstříkový soud, je povinen poskytnout tuto informaci osobě, která na tom prokáže právní zájem. Dále § 65e odst. 3 demonstrativně vyjmenovává orgány, kterým Ministerstvo spravedlnosti umožní dálkový přístup k těmto údajům, těmi jsou např. soudy, správci daně, zpravodajské služby, ČNB apod.

Další zvláštností je zřízení části páté ZOVR, kterou je od nového roku Evidence údajů o skutečných majitelích. Ta sice není veřejným rejstříkem a bude tak postrádat složku veřejné publicity, přičemž zákon výslovně uvádí její evidenci soudem ve zvláštní složce. Předmětem této evidence jsou skuteční majitelé právnických osob a svěřenských fondů zapsaných do veřejného rejstříku. Opisy z těchto údajů poskytne soud jen v omezeném rozsahu osobám, které prokáží zájem v souvislosti s předcházením trestným činům podílnictví, legalizace výnosů z trestné činnosti aj. Zápis skutečného majitele provádí soud do pěti dnů ode dne doručení návrhu na zápis, popřípadě do pěti dnů od zaplacení soudního poplatku. Zápis se provádí pouze na základě návrhu bez vydání jakéhokoliv rozhodnutí, jestliže jsou splněny zákonné předpoklady, zápis může provést i notář.

Dále je podstatné podotknout, že určitá obava z jisté ztráty anonymity svěřenského fondu po novele není pro plně legální účely zcela opodstatněná. Zakladatel svěřenského fondu a obmyšlený budou zveřejňování pouze dobrovolně, povinně tomu je pouze u svěřenského správce. V případě nelegální činnosti může být jejich statut soudem sdělen osobám, které na tomto mají právní zájem. Což, jak již bylo zvýše příkladně zmíněno, mohou být např. exekutoři, insolvenční správci apod. Dále je důležité upozornit na povinnost přizpůsobení se existentních svěřenských fondů této novele do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti novele. Pokud tak neučiní, soud jej vyzve a po uplynutí této lhůty předmětný svěřenský fond zruší.

Závěrem je třeba podotknout, že zákonodárce svěřenskému fondu značně snížil na anonymitě. V důvodové zprávě se jednou z hlavních argumentací těchto kroků objevovala ochrana třetích osob. Tato je zcela jistě důležitá, nabízí se však otázka, zda bude svěřenský fond nadále horoucně diskutovaným tématem a atraktivním právním instrumentem pro širokou veřejnost.

Mimo jiné se naše advokátní kancelář zabývá i problematikou svěřenských fondů. Pokud v této problematice potřebujete právní poradenství či pomoc se zřízením svěřenského fondu, sepsáním statutu či jiných oblastí, můžete se na naši kancelář s jakýmkoliv dotazem obrátit.



Vojtěch Šubr
Hartman, Rychnovská - sdružení advokátů

-----
1 § 1448 až § 1452. Vláda. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ze dne 3. 2. 2012. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2018].
2 Tamtéž
3 § 1451 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2018].
4 § 65a zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2018].
5 § 1451 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
6 § 20 §125 č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2018].
7 § 65d zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů.
8 § 65e zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů.
9 § 118a zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů.
10 § 65e odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů
11 Bod 7.1.1. Důvodová zpráva k zákonu č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, č. 460/2016 Dz ze dne 12. 10. 2015., In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2018].
12 § 1474 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
13 § 65e zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů
14 § 118d zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů
15 § 118b zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů
16 § 118g odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů
17 § 118i zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů
18 § 118j zákona č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů

Dluhopisy, dostupná cesta k získání financí pro drobné a začínající investory


Obecné vymezení dluhopisů a jejich právní úprava v České republice

Dluhopisem se rozumí zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Z ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech plyne, že s každým dluhopisem je spojeno právo na výnos. Ten může být stanoven jednak pevnou úrokovou sazbou, rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu (jmenovitá hodnota cenného papíru) a jeho nižším emisním kurzem (emisní kurs cenného papíru), dále slosovatelnou prémií nebo prémií v závislosti na lhůtě splatnosti dluhopisu, nebo pohyblivou úrokovou sazbou odvozenou například z jiných úrokových sazeb či výnosů, pohybu devizových kurzů, indexů či cen komodit. Dluhopis je tedy jistým druhem půjčky, kterou poskytuje jeho nový majitel vydavateli. Dluhopisy nejčastěji nakupují právnické osoby, a to především tzv. institucionální investoři (investiční fondy, pojišťovny, penzijní fondy, investiční banky, makléřské společnosti atd.), avšak ze zákona mohou dluhopisy nabývat také fyzické osoby. Tito drobní investoři pak zpravidla vkládají investice především do dluhopisů s nižší nominální hodnotou, což ale není pravidlem.


Právní úprava dluhopisů je v České republice primárně zakotvena v zákoně č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Díky tomu, že dluhopis je jedním z cenných papírů, je důležité zmínit obecný předpis, který upravuje cenné papíry jako takové. Tímto předpisem je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jenž svou účinností zrušil původní obecnou úpravu cenných papírů, která se nacházela v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Jelikož dluhopisy tvoří nedílnou součást kapitálového trhu, jsou rovněž upraveny v zákoně č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, a v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.


Výhody a důvod proč investovat do dluhopisů

Dluhopis může vydat kdokoli, nikoliv pouze akciová společnost, takže do nich mohou investovat i jednotlivci, pro které může být tato cesta pro investování velmi výhodná a zajímavá. Na rozdíl od vydání akcií není s emisí dluhopisů spojen převod podílu na podnikání, které tak zůstává plně pod kontrolou emitenta. U akcií se navíc setkáváme s daleko vyššími výkyvy kurzu než u dluhopisů. Vydání dluhopisu může být rovněž daleko výhodnější než klasický úvěr, a to především u začínajících podnikatelů. Emitent si totiž může sám určit výši úrokové sazby a získání finančních prostředků pomocí dluhopisů může být pro emitenta levnější variantou než jiné formy financování.


Další výhodu můžeme spatřovat v možnosti získání obrovských finančních prostředků v relativně krátkém čase, což se pro investory jeví jako velmi atraktivní způsob pro jejich investice. Na straně investorů tedy vlastně neexistuje horní hranice při hledání finančních prostředků, a to zejména díky jejich pluralitě, takže záleží jen na emitentovi, jak nastaví emisní podmínky, v jaké jmenovité hodnotě a kolik dluhopisů vydá. S tím souvisí i značná flexibilita při nastavení podmínek pro jejich emisi. Emitent může se získanými financemi naložit dle svého uvážení a není vázán nebo odkázán na podmínky věřitele. Z toho důvodu se pro něho otevírá možnost investovat i do rizikovějších transakcí, a to zejména díky tomu, že vysoká pluralita investorů zaručuje rozložení rizika do jednotlivých investičních portfolií.


Koupě dluhopisů může tedy pro zájemce znamenat dobrou příležitost, jak zhodnotit své likvidní finanční prostředky. Jak bylo uvedeno výše, s dluhopisem je spojeno právo na splacení jeho hodnoty (jistiny) a ve většině případů taky i právo na úrokový výnos. Výše tohoto úroku se obvykle pohybuje v řádech procent za rok. Výnos může být splácen buď postupně, nebo na konci celé investice při splacení jistiny. Vydáním dluhopisu (emisí) a jeho následným prodejem (úpisem) získává emitent finanční prostředky, aniž by uzavíral s upisovatelem smlouvu o úvěru.


Majitelé dluhopisů tedy mají zaručený jistý a pravidelný výnos (především u státních a komunálních dluhopisů) a vyšší výnos než u terminovaných vkladů. K tomu je vydávání dluhopisů nezávislé na bankovním sektoru, což může být vzhledem ke stále se objevujícím kapitálovým potížím klíčové.

Obchodování s dluhopisy – strategie a doporučení

Dluhopisy se dělí do mnoha různých typů a druhů, mezi kterými si každý investor může vybrat dle jejich povahy. Mezi základní strategie, se kterými se u obchodování s dluhopisy setkáváme, patří zejména krátkodobá, dlouhodobá, imunizační a reinvestiční strategie. Všechny uvedené strategie mají své pozitivní i negativní stránky a záleží na každém, jakou strategii zvolí.


Zaměříme-li se na současný vývoj úrokových sazeb v České republice, během roku 2017 v tuzemsku stoupla inflace o více než dvě procenta, což má za důsledek zvyšování těchto sazeb Českou národní bankou. V roce 2018 se navíc předpokládá, že úrokové sazby se budou dále zvyšovat, což v konečném důsledku povede ke zvýšení úroků u dluhopisů. Díky tomu se drobným investorům naskýtá ideální příležitost využít současnou situaci na trhu a začít investovat. Nikdo není kapacitně vybaven pohltit vše, co se v poli těchto finančních toků objeví, a proto je důležité stanovit si podmínky, požadavky a priority k dosažení stanoveného cíle. V případě investování do dluhopisů musí každý počítat s tím, že jim bude muset věnovat mnoho času, práce a znalostí. V případě úspěchu však mohou dluhopisy nabídnout nenáročnou a snadnou cestu k zhodnocení kapitálu a vynaloženého úsilí.



Jakub Mrózek
AK Hartman, Rychnovská – sdružení advokátů

GDPR – nařízení o ochraně osobních údajů

Nařízení je sice právním institutem, který se uplatní přímo, není tak třeba implementace do národních právních řádů jako je tomu například v případě evropské směrnice, neboť vzhledem k tomu, že Nařízení harmonizuje ochranu dat napříč celou Evropou, má potřebnou dávku obecnosti , aby bylo možno ho uplatňovat v rámci odlišných zemí i bez zvláštní právní úpravy. Členské státy tedy přistupují k tomu, že přijímají na úrovni národních právních řádů prováděcí právní předpisy, kterými mohou provádět úpravu Nařízení v rozsahu jím předpokládaném. V současné době složitá politická situace v ČR přináší zdržení v přijetí potřebných prováděcích předpisů a objevují se informace, že se tak stane až na podzim tohoto roku.

Na druhou stranu to ale povinným subjektům nebrání implementovat v mezidobí základní pravidla daná Nařízením.



Dovolte nám tedy shrnout základní informace, které jsou pro implementaci nařízení podstatné.

GDPR General Data Protection Regulation, Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, je nařízením EU (dále jen „Nařízení“), které bylo přijato za účelem posílení postavení subjektů údajů a sjednocení ochrany jejich dat. Subjektům údajů dává Nařízení další a silnější nástroje kontroly nad jejich osobními údaji. Cílem je i sjednocení ochrany osobních údajů napříč celou EU, včetně Norska, Islandu a Lichtenštejnska. A protože každá mince má dvě strany , tak na druhou stranu subjektům, které s osobními údaji subjektů údajů nakládají, především jejich správcům a zpracovatelům, přináší nové povinnosti.


Tématem tohoto článku jsou základní pojmy a pravidla Nařízení:
1. Nařízení a jeho právní závaznost, zásady, co přináší Nařízení nového, správní trestání.
2. Co je osobní údaj? Co je zpracování osobních údajů?
3. Nová práva subjektů údajů.
4. Kdo je z pohledu Nařízení Správce / Zpracovatel. Zákonné důvody ke zpracování osobních údajů.


1. Nařízení a jeho právní závaznost, zásady, co přináší Nařízení nového.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů je již v platnosti, bylo přijato v dubnu 2016 a účinné bude od 25. května 2018. Nařízení je přímo závazné, zavádí vysoké sankce za porušení nových pravidel a větším správcům a zpracovatelům nařizuje zřídit nezávislou kontrolu pověřencem pro ochranu osobních údajů (DPO – Data Protection Officer). Dochází ke zpřísnění stávajících národních předpisů o mlčenlivosti, sběru, zpracování dat a vedení záznamů o těchto datech.


Zásady – jedná se o vůdčí, regulativní ideje, které se uplatní při interpretaci a aplikaci pravidel, které Nařízení přináší.


• Zákonnost, korektnost a transparentnost ve vztahu k subjektu údajů.
• Účelové omezení („pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely“).
• Minimalizace údajů („přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány“).
• Přesnost, aktualizace, opravy, výmaz nepřesností.
• Omezení doby uložení.
• Integrita a důvěrnost (zabezpečení proti náhodné ztrátě a neoprávněnému zpracování).
• Odpovědnost a sankce.

Co přináší nařízení nového?

Přístup založený na riziku a princip odpovědnosti správce/zpracovatele. Nařízení je založeno na nových přístupech ke zpracovávání osobních údajů. Jedná se přístup založený na riziku a o princip odpovědnosti správce/zpracovatele.

Přístup založený na riziku znamená zásadu, že již na počátku zpracovávání osobních údajů je správce/zpracovatel povinen zohlednit povahu, rozsah, kontext a účel zpracování a musí předpokládat a přihlížet k rizikům pro práva a svobody, které zpracování může subjektům údajů způsobit a je povinen přijmout přiměřená bezpečnostní a technicko – organizační opatření. Odpovědnost správce/zpracovatele představuje povinnost prokázat, že při nakládání s osobními údaji subjektů údajů postupují podle zásad a pravidel Nařízení. Nařízení dále přináší správcům a zpracovatelům tyto nové povinnosti:


• Povinnost vést záznamy o zpracování/nakládání s údaji subjektů.
• Provést posouzení vlivu zpracování na ochranu osobních údajů.
• Povinnost oznamovat tzv. Data Breach Úřadu na ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) a dále zároveň i povinnost toto oznámit subjektům údajů.
• Nově je také povinností správců, pokud naplní předpoklady, jmenovat pověřence na ochranu osobních údajů – DPO (Data Protection Officer).
Nově Nařízení přináší správcům a zpracovatelům možnost ověřit si, prostřednictvím institutu konzultací s ÚOOÚ, zda postupují při zpracování osobních údajů v souladu s Nařízením.

Správní trestání
ÚOOÚ ukládá správní pokutu tak, aby byla v každém jednotlivém případě porušení tohoto nařízení účinná, přiměřená a odrazující.
Nápravné pravomoci ÚOOÚ je nadán nápravnými pravomocemi.
Výše sankce:
20 mil EUR nebo až do výše 4% celkového ročního obratu celosvětově za předchozí finanční rok.
Při stanovení sankce se vychází z vyšší finanční hodnoty .


2. Co je osobní údaj? Co je zpracování osobních údajů?
Osobní údaje

Osobním údajem je každá informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „FO“). Identifikovatelnou FO je FO, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem její specifickou vlastnost. Nařízení zavádí nový termín Zvláštní kategorie osobních údajů pro dřívější označení „citlivé údaje“. (jedná se například o údaje, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, sexuální orientaci, zdravotním stavu apod.). To znamená, že…


Osobními údaji jsou i anonymizované údaje, kdy existuje, byť je jím i subjekt odlišný od správce či zpracovatele, který má klíč k identifikaci FO.
Osobními daty jsou také data pseudonymizovaná. To znamená, že také data bez určení jména mohou být osobními údaji, pokud lze subjekt údajů určit podle těchto jiných údajů.


Co je zpracování?

Zpracování je jakákoli operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoli jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení. Není podstatné, zda je osobní údaj zveřejněn, veřejně přístupný, nařízení poskytuje ochranu subjektům údajů především před neoprávněným zpracováním, využitím, profilováním a dává subjektům údajů účinné právní prostředky/nástroje na ochranu jejich údajů, včetně správního trestání jako donucovací sankce a správní pokuty udělené ÚOOÚ.


3. Nová práva subjektů údajů.
Nařízení přináší nová práva subjektům údajů. Jedná se o práva, která subjektům údajů dávají efektivní možnost kontroly, jak je s jejich údaji nakládáno. Správcům a zpracovatelům Nařízení ukládá povinnost umožnit subjektům údajů tato jejich práva uplatnit.
Jedná se zejména o tato práva:
1. Právo na přístup k osobním údajům – správce je povinen umožnit subjektům údajů přístup k jejich údajům, sdělit jim, jaké osobní údaje o nich zpracovává na vyžádání jim o tom podat písemnou informaci.
2. Právo na opravu – subjekt údajů má právo, aby chybně osobní údaje správce/zpracovatel opravil.
3. Právo na výmaz (právo být zapomenut) – subjekt údajů má právo na to, aby údaje o něm správce/zpracovatel vymazal, pokud pominou zákonné důvody k zpracovávání jeho údajů. Zákonné důvody viz bod 4.
4. Právo na omezení zpracování – subjekt údajů má právo požádat správce/zpracovatele, aby například znepřístupnil vybrané osobní údaje určitým uživatelům nebo dočasně údaje odstranil z internetových stránek.
5. Právo na přenositelnost údajů – toto právo může subjekt uplatnit za splnění dvou podmínek, a to, že zpracování je prováděno automatizovaně a je založeno na souhlasu FO nebo smlouvě. Jedná se například o situaci, kdy subjekt údajů je účastníkem klinické studie, může požádat o převedení osobních dat (výsledky laboratorních vyšetření apod.) například do jiné studie či jinému lékaři.
6. Právo vznést námitku – pokud FO nemá možnost uplatnit právo na výmaz, Nařízení mu umožňuje alespoň vznést námitku a donutit správce/zpracovatele k omezení zpracování údajů o něm, pokud je námitka oprávněná.
7. Právo odmítnou profilování – profilování – jedná se o jakoukoli formu automatizovaného zpracování osobních údajů, na základě které dochází k vyhodnocení nebo předvídání chování FO. Profilování nelze odmítnout, pokud je profilování nezbytné k uzavření nebo plnění smlouvy – např. pojistná rizika, úvěrová rizika apod.).


4. Kdo je z pohledu Nařízení Správce / Zpracovatel.
Rozdíl mezi správcem a zpracovatelem:
Zpracovatel zpracovává osobní údaje pro správce, správce určuje účel zpracování a prostředky.
Proč zpracováváme – 6 právních důvodů zpracování dat.
1. Zpracování je nezbytné pro plnění smlouvy.
2. Zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti.
3. Zpracování je nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů.
4. Zpracování je nezbytné pro splnění úkolů prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce nebo jiné fyzické osoby.
5. Zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy má přednost ochrana základních práv a svobod subjektů údajů, zejména dětí.
6. Souhlas – tento nástroj uvádíme jako poslední, neboť zajištěním souhlasu se zpracováním ze strany subjektu údajů nelze problém s nedostatkem důvodu ke zpracování osobních údajů jednoduše vyřešit, jak by se na první pohled mohlo zdát. Neboť i nadbytečný souhlas je porušením pravidel stanovených Nařízením a podléhá sankci. Souhlas jako institut Nařízení se použije tedy jen za předpokladu, že nelze využít jiné, výše uvedené důvody.


Naše advokátní kancelář Hartman, Rychnovská – sdružení advokátů je připravena být Vaším partnerem nejen při implementaci Nařízení, ale samozřejmě ve všech Vašich činnostech, ať už v byznysu nebo soukromých záležitostech.

Mgr. Andrea Gabonay
Hartman, Rychnovská – sdružení advokátů

Další novelizace zákona o obchodních korporacích?

Dne 22.03.2012 vstoupil v platnost zákon č. 90/2012, Sb., o obchodních společnostech a družstvech. Od této doby byly navrženy již 4 novelizace, avšak publikace ve Sbírce zákonů se dočkala pouze 1 novela, zákon č. 458/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, což však byla jen skrovná novela o pouhých 2 změnových bodech.


Obecně k novele
Ministerstvo spravedlnosti ke dni 23.02.2018 vypracovalo další poměrně rozsáhlou novelu zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a některé další zákony. Tato novelizace má mimo zákona o obchodních korporacích měnit i další související zákony jako například zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Celkem se tato novelizace dotýká 11 dalších zákonů, avšak v těchto případech se jedná jen o drobné úpravy ve srovnání s novelizací zákona o obchodních korporacích, kterému je věnováno 727 změnových bodů (pro srovnání aktuálně čítá zákon o obchodních korporacích 786 paragrafů).


Ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě k návrhu na změnu zákona o obchodních korporacích odůvodňuje svůj záměr tak, že na základě analýzy a vyhodnocení aplikační praxe došlo Ministerstvo spravedlnosti k závěru, že stávající právní úprava obsahuje některá nedostatečná či neoptimální řešení, která je třeba novelou odstranit Jedná se převážně o změny dílčích ustanovení, pouze v několika případech se jedná o nedostatek koncepčního rázu. Souhrnně lze tyto změny shrnout do následujících skupin:
- nepřesnosti či nejednoznačnosti textu zákona,
-  nadbytečná regulatorní zátěž pro podnikatele,
- nedostatečná transparentnost organizačních struktur kapitálových společností a družstev,
- nepřehledná a nejasná úprava monistického systému vnitřní správy akciové společnosti,
- neefektivní vynucování povinnosti zakládat účetní dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku a řešení problémů s tzv. neaktivními společnostmi,
- některá ustanovení, nevystihují dostatečně svůj smysl a účel,
- nedostatky ve zapracování některých ustanovení směrnic Evropské unie,
- propojení obchodního rejstříku s ostatními obdobnými evropskými registry prostřednictvím systému propojení rejstříků,
- mezery v ochraně práv společníků, zvláště menšinových a třetích osob,
množství legislativně-technických či terminologických chyb a duplicitní či jinak nadbytečná ustanovení.

Vzhledem k rozsáhlosti navrhovaných změn zákona o obchodních korporacích se tento článek bude věnovat pouze vybraným změnovým bodům z celkových 727, jež shledává za nejdůležitější.

Vybrané změny

Velice kladně lze hodnotit například změnový bod č. 8 novely, kterým se navrhuje změnit § 14 zákona o obchodních korporacích tak, že v případě jednočlenné společnosti se (po dobu, po kterou je společnost jednočlennou) nebude přihlížet nejen k ujednáním společenské smlouvy, které zakazují nebo omezují převoditelnost, zastavení nebo možnost přechodu podílu, ale ani k ustanovením zákona o obchodních korporacích, která by uvedené zakazovala nebo omezovala. Jedná se o reakci zákonodárce na závěr Nejvyššího soudu ze stanoviska jeho občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. Cpjn 204/2015: „Má-li společnost jediného společníka, není nutné, aby tento společník udělil souhlas s převodem svého podílu postupem podle § 12 odst. 1 ZOK, tedy přijal rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady. Požadovat udělení souhlasu jediného společníka s tím, že může (svým právním jednáním) převést podíl, nedává smysl (§ 2 odst. 2 část věty za středníkem OZ); převádí-li jediný společník svůj podíl, pak s jeho převodem ipso facto souhlasí.“ Výslovné vyřešení takovéto, na první pohled nejasné právní otázky, pomůže zejména aplikační praxi laickou veřejností.

Další pro praxi užitečnou změnou je navržená úprava § 23 zákona o obchodních korporacích. Aktuálně se jedná o výjimku z pravidla splatit peněžitý vklad do kapitálové společnosti na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva. Nově bude možné u společností s ručením omezeným, u kterých nepřesáhne výše všech peněžitých vkladů v souhrnu částku 20.000,- Kč, tento peněžitý vklad splatit i jinak, například u notáře. Díky této změně půjde vyřídit založení a vznik společnosti s ručením omezeným v rámci jedné návštěvy notáře, což dosud nebylo možné Důvodem pro tuto změnu byla především skutečnost, že zákon o obchodních korporacích umožnil založení společnosti s ručením omezeným s minimálním vkladem společníka ve výši 1,- Kč (oproti předchozím 20.000,- Kč dle § 109 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Povinnost zřizovat a spravovat vklady na bankovním účtu u nízkokapitálových společností se tak jeví jako zbytečně zatěžující a neúměrně nákladná.
Významnou změnou je taktéž navrhovaná úprava monistického systému vnitřní struktury akciové společnosti. Současná právní úprava umožňuje založit akciovou společnost se správní radou o méně než 3 členech. Výše uvedené stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu mimo jiné také dovozuje, že v současnosti je kumulace funkcí statutárního ředitele a předsedy jednočlenné správní rady v souladu se zákonem. Organizační struktura takové společnosti může být tedy zredukována na valnou hromadu a jednu fyzickou osobu. Této praktice má navržená změna § 457 zákona o obchodních korporacích učinit přítrž, neboť po inspiraci lucemburskou úpravou Ministerstvo spravedlnosti navrhuje stanovit povinnost zřízení minimálně tříčlenné správní rady s výjimkou akciové společnosti s jediným akcionářem, zde by požadavek 3 členů správní rady byl zbytečně přísný. S tím souvisí i nová úprava předsedy správní rady, kdy nově nebude nutné, aby jím byla pouze fyzická osoba, ale bude tato funkce zpřístupněna i osobě právnické. V rámci přechodných ustanovení je navrženo, že u stávajících akciových společností povinnost k rozšíření správní rady vznikne až (a) v den, kdy se budou volit noví členové (člen) správní rady, nebo (b) při první změně počtu členů správní rady ve stanovách.

S výše uvedeným změnovým bodem souvisí navržená změna § 46 zákona o obchodních korporacích, kdy po vzoru francouzsky mluvících zemí má vzniknout právnické osobě, která je členem voleného orgánu kapitálové společnosti nebo družstva, povinnost zmocnit vždy jedinou fyzickou osobu (splňující příslušné požadavky a předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem pro samotného člena voleného orgánu), aby ji ve voleném orgánu zastupovala. Ministerstvo spravedlnosti si od této nové úpravy slibuje odstranění problémů s dohledáváním fyzické osoby, která právnickou osobu ve voleném orgánu kapitálové společnosti nebo družstva zastupuje. S nesplněním této povinnosti bude spojena překážka pro zápis právnické osoby, jako člena voleného orgánu kapitálové společnosti nebo družstva, do obchodního rejstříku. Neurčí-li právnická osoba zapsaná již před účinností této novely svého zástupce do dvou měsíců od vzniku její funkce, a nebude-li zástupce v téže lhůtě do obchodního rejstříku zapsán, její funkce ze zákona dle novely zanikne.

Novela zákona o obchodních korporacích dále navrhuje zrušit a přepsat v části první hlavě I. prakticky celý díl 8 zákona o obchodních korporacích, který se týká tzv. úpadkových deliktů. Ustanovení §§ 62, 68 a 70 zákona o obchodních korporacích se mají dokonce zrušit bez náhrady. Nová úprava §§ 63 až 66 zákona o obchodních korporací si klade za cíl odstranit stávající nedostatky právní úpravy, jako jsou nedůvodné rozdíly mezi jednotlivými skutkovými podstatami úpadkových deliktů a dále vyřešit výkladové nejasnosti. Navrhované sankce za úpadkové delikty budou: za prvé vyloučení z výkonu funkce dle §§ 63 až 65 zákona o obchodních korporacích; za druhé povinnost vydat prospěch ze smlouvy o výkonu funkce či jiný prospěch získaný od obchodní korporace u věřitelských insolvenčních návrhů dle § 66 odst. 1 písm. a) téhož zákona a za třetí v případě řešení úpadku obchodní korporace konkursem povinnost poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace dle § 66 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Novela by dále měla zjednodušit a sjednotit řízení o úpadkových deliktech. Řízení dle § 66 zákona o obchodních korporacích bude zahajováno pouze na návrh insolvenčního správce, kdy se bude jednat o incidenční spor dle § 159 zákona č. 182/2008 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. U řízení o vyloučení z funkce je novelou navrhováno, že bude příslušný soud (rejstříkový soud) vázán rozhodnutím insolvenčního soudu, a tím by mělo dojít ke zjednodušení a zrychlení tohoto řízení.

Za zmínku také stojí nové znění § 69 zákona o obchodních korporacích, které rozšiřuje působnost §§ 63 a 66 téhož zákona obdobně také na bývalé členy statutárního orgánu, na osoby v obdobném postavení člena statutárního orgánu a na každou další osobu, která se fakticky v takovém postavení nachází, přestože není členem orgánu, a to bez zřetele k tomu, jaký vztah ke společnosti má. Ke třetímu okruhu osob, tedy k tzv. stínovým a faktickým vedoucím, důvodová zpráva k novele zákona o obchodních korporacích uvádí: „Stávající odkaz přes ustanovení § 76 odst. 2 a 3 ZOK se jeví nevhodný, neboť vymezení vlivných osob v § 71 odst. 1 ZOK je nepřiměřeně široké a zahrnuje i osoby, které ovlivnily i v jenom jediném případě (srov., každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci'); v případě vlivných osob by však zpravidla měl postačit postup podle § 71 odst. 3 ZOK. Konečně je třeba dodat, že kategorie osob vlivných a ovládajících se s novou formulací v § 69 odst. 2 ZOK mohou v konkrétním případě překrývat. Na rozdíl od vlivných a ovládajících osob, se však musí jednat o osoby, které svůj vliv na ,chování' obchodní korporace vyvíjejí po delší dobu a obchodní korporaci v důsledku toho fakticky řídí, tj. nestačí pouze ,možnost uplatňovat rozhodující vliv' (srov. § 74 odst. 1 ZOK).“

V neposlední řadě lze ještě upozornit na navrhované zrušení institutu komanditní sumy, což je zjednodušeně řečeno právní institut, jímž se stanovuje konkrétní částka, která se stala zjevnou třetím osobám prostřednictvím obchodního rejstříku a do které konkrétní komanditista ručí za dluhy společnosti. V důvodové zprávě Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že tento institut byl v praxi naprosto nepochopen, kdy z údajů obchodního rejstříku vyplývá, že žádná komanditní společnost nepoužívá tento institut správně. Všechny komanditní společnosti využívající tento institut mají stanovenou hodnotu komanditní sumy shodnou s hodnotou vkladu, kdy byl tento vklad ve všech případech splacen. Dále se nepodařilo ani jedné komanditní společnosti řádně upravit komanditní sumy ve společenské smlouvě, a tím pádem zde existuje stav, kdy postavení komanditisty bez komanditní sumy a s komanditní sumou je prakticky totožné.

Závěrem lze jen dodat, že aktuálně byla novela zákona o obchodních korporacích zařazena do evidence Odboru vládní agendy Úřadu vlády ČR, což je pouhý počátek zákonodárného procesu. Je tedy otázkou, jestli tuto novelu schválí Parlament ČR a popřípadě v jaké podobě vyjde ve Sbírce zákonů. Plánovaná účinnost je momentálně stanovena na 01.01.2020.


Jaroslav Mach
Hartman, Rychnovská – sdružení advokátů

PODJATOST INSOLVENČNÍHO SPRÁVCE


Ustanovení insolvenčního správce
Insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud, a to zpravidla současně s rozhodnutím o úpadku dlužníka. Výjimkou může být např. ustanovení předběžného insolvenčního správce dle ust. § 27 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen jako „insolvenční zákon“). Obecným pravidlem přitom je, že insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.
Ustanovení insolvenčním správcem v konkrétním insolvenčním řízení lze odmítnout, v souladu s ust. § 22 insolvenčního zákona, jen z vážných zdravotních nebo osobních důvodů nebo pro možnou podjatost. O existenci takových důvodů je insolvenční správce povinen informovat insolvenční soud neprodleně po ustanovení do funkce nebo zjištění jejich existence. Důvody pro odmítnutí funkce správce je třeba přesně vymezit. Neboť nejsou-li důvody k odmítnutí funkce správce osvědčeny nebo nejsou-li dostatečně závažné, může se ze strany insolvenčního správce jednat o nedůvodné odmítání výkonu funkce. Insolvenční soud z takového přístupu může vyvodit vůči insolvenčnímu správci sankční důsledky.
Odvolání IS
Insolvenční správce může být zbaven výkonu funkce kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení soudcem. Insolvenční zákon rozlišuje v ustanoveních § 31 a 32 insolvenčního zákona mezi odvoláním insolvenčního správce a zproštěním insolvenčního správce.
Odvolání insolvenčního správce je chápáno jako krok insolvenčního soudu, jenž není sankčního charakteru; nejde o důsledek pochybení v činnosti insolvenčního správce. Odvolání insolvenčního správce může být provedeno na základě vlastního zjištění insolvenčního soudu, k návrhu insolvenčního správce, věřitelského výboru či na základě relevantního sdělení třetí osoby. Důvodem pro odvolání insolvenčního správce mohou být jakékoliv relevantní důvody, na jejichž základě lze dovodit neschopnost insolvenčního správce dlouhodobě, resp. trvale vykonávat svoji činnost. Typicky jde např. o odvolání z funkce ze zdravotních důvodů, z důvodu ztráty bezúhonnosti či způsobilosti k právním úkonům (dnes omezení svéprávnosti), případně z důvodu jeho podjatosti dle ust. § 24 insolvenčního zákona. Důvody vedoucí k odvolání insolvenčního správce mohou mít původ v pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce ve smyslu § 9 a 10 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, anebo v zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce dle § 12 téhož zákona, příp. zrušení povolení nebo zvláštního povolení insolvenčního správce dle § 13 téhož zákona.
Podjatost IS
Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 24023/2011, č.j. 29 NSČR 107/2013-B-77, ze dne 30.06.2014 dovodil, že podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými ustanovením § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tedy s podmínkami o podjatosti soudce a přísedících. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku - § 14 odst. 1 insolvenčního zákona), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§ 16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Dle ust. § 24 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správce povinen oznámit neprodleně insolvenčnímu soudu indicie o svém možném poměru k věci nebo k účastníkům řízení zpochybňujícím jeho nepodjatost. K jejich uvedení by měl správce rovněž sdělit, zda se sám považuje za podjatého, či nikoliv. Obdobně by domněnku podjatosti správce měl insolvenčnímu soudu neprodleně oznámit i insolvenční věřitel či dlužník.
O důvodnosti oznámení o podjatosti insolvenčního správce rozhoduje insolvenční soud. Závěr o podjatosti insolvenčního správce musí vést k odvolání insolvenčního správce nebo k rozhodnutí o tom, že odvolán nebude. Podjatost insolvenčního správce bude v takovém případě řešena jako předběžná otázka.
Pokud v průběhu insolvenčního řízení nastane situace, kdy:
- insolvenční správce je vyloučen jen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů a současně
- to není důvod k pochybám o tom, že tento vztah neovlivní celkový výkon práv a povinností insolvenčního správce,
může insolvenční soud pro tyto úkony ustanovit odděleného insolvenčního správce (§ 34 insolvenčního zákona).
Pokud by insolvenční správce svoji podjatost před insolvenčním soudem úmyslně zatajil, bude to důvod pro zproštění jeho funkce dle ust. § 32 insolvenčního zákona.

Závěrem
K nelibosti insolvenčních správců v praxi dochází možná až k příliš extenzivnímu výkladu podjatosti insolvenčního správce. O své nepodjatosti si může být jistý jen takový správce, který s účastníky insolvenčního řízení nepřijde vůbec do styku, neboť z judikatury Nejvyššího soudu České republiky plyne: „…že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být ,prokázána'.“

 

Bc. Jana Fialová,
Hartman, Rychnovská -  sdružení advokátů

 

Bezplatná právní pomoc poskytovaná advokátem z pohledu žadatele od 1. července 2018


Od 1. července 2018 nabyl účinnosti zákon č. 258/2017 Sb. (dále jen jako „novela“)[1], kterým se mimo jiné mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o advokacii“). Předmětem tohoto článku je shrnout základní změny, které novela přináší a postup žadatele v případě žádosti o bezplatnou právní pomoc advokátem podle zákona o advokacii. Spolu s v minulosti přijatou novelizací – možností České advokátní komory zakládat veřejně prospěšnou právnickou osobu, která by v zakladatelském právním jednání měla vymezenou svou činnost tak, aby přispívala k dosahování obecného blaha v souladu s funkcí a posláním Komory, se jedná o posílení poskytování právní pomoci lidem, kteří si ji nemohou dovolit.

Obecně novela umožňuje prakticky tři případy bezplatné právní pomoci, a to poskytnutí právní porady, poskytnutí jednorázové právní porady neurčenému počtu osob umístěných v zařízení pro zajištění cizinců a poskytnutí právní služby.

Poskytnutí jednorázové právní porady neurčenému počtu osob umístěných v zařízení pro zajištění cizinců podle § 18b zákona o advokacii

Poskytnutí právní porady podle § 18a zákona o advokacii

Podmínkou poskytnutí právní porady jednotlivci je skutečnost, že jeho průměrný měsíční příjem za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti nepřesahuje trojnásobek životního minima jednotlivce nebo osob s ním společně posuzovaných podle zákona upravujícího životní a existenční minimum, a který již není ve věci, v níž žádá poskytnutí právní porady, zastoupen (advokátem, notářem atd. ve smyslu zákona o advokacii).

Právní porada se poskytne jednomu žadateli v minimální délce 30 minut, nejvýše do vyčerpání 120 minut délky právní porady za každý kalendářní rok; do celkového ročního časového limitu se započítává každých započatých 30 minut právní porady.

Poplatek činí 100,- Kč a je splatný s podáním žádosti. Poplatek nehradí, cizinci umístění v zařízení pro zajištění cizinců podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky nebo přijímacím středisku podle zákona o azylu, držitelé průkazu ZTP nebo ZTP/P, osoby pobírající dávky pomoci v hmotné nouzi podle zákona upravujícího pomoc v hmotné nouzi, osoby mladší 15 let, osoby, které jsou poživateli příspěvku na péči ve stupni III (těžká závislost) a IV (úplná závislost) podle zákona o sociálních službách, a osoby pečující o osoby, které mají přiznaný příspěvek na péči ve stupni III (těžká závislost) a IV (úplná závislost) podle zákona o sociálních službách.

Poskytnutí právní služby podle § 18c zákona o advokacii

Žadatel, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, a který již není ve věci, v níž žádá poskytnutí právní služby, zastoupen (advokátem, notářem atd. ve smyslu zákona o advokacii), má právo, aby mu Komora určila advokáta k poskytnutí právní služby. V téže věci může být žadateli určen advokát pouze jednou.

Žadatel povinen v žádosti doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. K žádosti musí být přiloženy doklady o výši příjmu žadatele a společně s ním posuzovaných osob za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, jakož i doklady o jeho majetkových poměrech. Česká advokátní Komora žádosti nevyhoví, jestliže jde o zneužití práva nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva.

Povinnost advokáta odmítnout poskytnutí právní porady nebo služby ve vztahu k žadateli

Advokát je povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá; osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby žádá, poskytl již v téže věci nebo věci související právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve společně nebo v případě zaměstnaného advokáta advokát, který je jeho zaměstnavatelem, anebo advokát, který je zaměstnancem stejného zaměstnavatele; by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit; projednání věci se zúčastnil advokát, případně osoba advokátovi blízká; zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, jsou v rozporu se zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké.

Postup při podání žádosti

Jednotlivé formuláře pro podání žádosti jsou dostupné na stránkách České advokátní komory pod odkazem https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=19163. Žádost lze podat písemně na adresu Česká advokátní komora, pobočka v Brně, nám. Svobody 84/15, 602 00 Brno nebo elektronicky s uznávaným elektronickým podpisem (viz § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů) na adresu epodatelna@cak.cz nebo do datové schránky ČAK – ID datové schránky n69admd.

[1]ZÁKON ze dne 20. července 2017, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů


Mgr. Ladislav Vrubel
Vedoucí advokátní koncipient






SPECIALIZACE
Když se řekne Hartman, Rychnovská - sdružení advokátů  vybavte si ...

Výhody středně velké advokátní kanceláře, která umí profesionálně a rychle pomoci v rozsáhlé škále právních odvětví a služeb, zejména v oborech práva obchodního a občanského, insolvenčního, správního a stavebního, finančního a směnečného, cenných papírů, duševního vlastnictví, ochrany hospodářské soutěže, nekalé soutěže, pravidel mezinárodního obchodu, pracovního, daňového, trestního, bytového, dopravního práva, jakož i řešení sporů z těchto vztahů vyplývajících. Mezi další služby, které může naše advokátní kancelář nabídnout, patří zakládání obchodních společností a družstev a obecně prospěšných společností či zakládání občanských sdružení.

Advokacie

Poradenství v souvislosti se spornou agendou zahrnuje zejména detailní rozbor klientových dokumentů, přípravu podání vůči soudům a arbitrážním orgánům, jejich prezentaci před těmito orgány v první i další instanci, zastupování klienta při jednání u soudu nebo v rámci rozhodčího řízení, podávání opravných prostředků, jednání s protistranou včetně případné přípravy a uzavření dohody o mimosoudním vyrovnání. Bohaté zkušenosti máme i s vymáháním pohledávek svých klientů, se spory o náhradu škody, pracovněprávními spory a spory v oblasti nehmotných statků.

Dále se intenzivně věnujeme zdravotnickému (a s ním souvisejícímu) právu - zejména ve formě poradenství pro poskytovatele zdravotní péče a lékarny.

V rámci poskytování právní pomoci se zapojujeme do veškerých aspektů obchodních vztahů a zvláště se účastníme vyjednávání, koncipování a poradenství pro nejrůznější obchodní smlouvy, domácí i mezinárodní. Naše advokátní kancelář disponuje zkušenostmi s prováděním právního auditu v mnoha společnostech a odvětvích, včetně provádění Due Diligence. Náš přístup k právnímu auditu je cílený a závěrečná zpráva je vždy koncipována tak, aby přesně vyhovovala potřebám klienta. Vyžaduje-li to povaha řešené kauzy, popř. na přání klienta, spolupracujeme rovněž s odborníky v oblasti ekonomického, finančního a daňového poradenství či s auditorskými firmami.

Dále nabízíme možnost využití úschovné služby. Předmětem advokátní úschovy je zajištění právní jistoty stran, jestliže je jejich plnění podmíněno chováním protistrany či nějakou jinou skutečností. Z dlouholetých zkušeností víme, že investice do kvalitně poskytované úschovné služby se ve výsledku vyplatí. Pro potřeby finančních úschov vedeme samostatné účty vždy pro daného klienta, resp. daný případ. Vedení účtu je zcela transparentní a vzhledem k jejich pojištění nemusí mít klient o své finanční prostředky strach. Úschovné služby však nenabízíme pouze ve vztahu k finančním prostředkům, ale taktéž samozřejmě nabízíme úschovu dokumentů.

V případě naléhavé potřeby klienta jsme schopni zpracovat jím zadanou problematiku a vyhotovit požadovaný výstup (právní posouzení, návrh smlouvy atd.) i ve velmi krátkém časovém úseku.

Naše advokátní kancelář poskytuje právní služby v jazyce českém, anglickém, německém a slovenském.

Dále nabízíme i pomoc při ověřování podpisů na různých dokumentech, což zejména při podpisech kupních a jiných smluv, včetně uznávání závazků a postupování pohledávek, schůzích SVJ, valných hromadách a při dalších právních krocích má pozitivní dopady na rychlost řešení daných úkonů.


V případě sporu mezi advokátem a spotřebitelem ze smluv o poskytování právních služeb je možné mimosoudní řešení sporu u pověřeného subjektu. Internetová stránka tohoto pověřeného subjektu je www.cak.cz.



Sdělění k tzv. "AML (anti money laundering)" zákonu č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
Advokát jako povinná osoba musí plnit povinnosti stanové výše uvedeným zákonem. Jedná se zejména o následující povinnosti:

- informovat klienta o poskytování služeb s ohledem na AML,
- identifikace klienta – advokát provede identifikaci, a to v případě, kdy je zřejmé, že hodnota obchodu překročí 1000 EUR, nebo pokud se jedná o podezřelý obchod, nebo počátek smluvního vztahu, nebo smlouva o pronájmu bezpečnostní schránky,
- je třeba provádět i následnou kontrolu klienta – toto se však netýká poskytování právních porad, ověřovanán právního postavení klienta, zastoupení v trestním řízení…,
- možnost odmítnout pokyn klienta, § 15 odst. 1 a 2 zákona – v případě, když se klient odmítne podrobit identifikaci, odmítne předložit plnou moc, neposkytne spolupráci při ověření předložených dokladů,
- § 20 odst. 1 zákona – kdy může advokát odložit příkaz klienta - pokud by nesplnění příkazu mělo následky uvedené tady: zmaření, nebo podstatně ztížení financování trestné činnosti, nebo dalších činností,
- pokud zjistí podezřelý obchod ve smyslu § 6 zákona, tak jej musí oznámit, s výjimkami uvedenými v zákoně, oznámení provede advokátní komoře.

Insolvence

Insolvenční správce Mgr. Leona Hartman, LL.M. a insolvenční správce Mgr. Ivana Rychnovská, LL.M. nabízí k prodeji majetek z majetkové podstaty dlužníků, jejichž jsou ustanoveným správcem. Majetek nabízeny k prodeji je k dispozici zde.


Mgr. Leona Hartman, LL.M.
  • Sídlo: Italská 834/34, 120 00 Praha
  • Provozovna Brno: Dobrovského 824/50, 612 00 Brno (út 9:00 - 15:00)
  • Provozovna Litoměřice: Křižíková, 713, Litoměřice, 412 01 (po 9:00 - 15:00)
  • Provozovna Kralupy nad Vltavou: Jungmannova, 75, Kralupy nad Vltavou, 278 01 (čt 9:00 - 15:00)
  • Provozovna Ledeč nad Sázavou: Husovo náměstí, 16, Ledeč nad Sázavou, 584 01 (pá 9:00 - 15:00)
Mgr. Ivana Rychnovská, LL.M.
  • Sídlo: Dobrovského 824/50, 612 00 Brno
  • Pobočka Praha: Italská 834/34, 120 00 Praha (út 9:00 - 15:00)
  • Provozovna Karviná: Studentská 1225, 735 81 Bohumín (pá 8:00 - 14:00)
  • Provozovna Litoměřice: Křižíková, 713, Litoměřice, 412 01 (po 9:00 - 15:00)
  • Provozovna Kralupy nad Vltavou: Jungmannova, 75, Kralupy nad Vltavou, 278 01 (čt 9:00 - 15:00)
  • Provozovna Ledeč nad Sázavou: Husovo náměstí, 16, Ledeč nad Sázavou, 584 01 (pá 9:00 - 15:00)

Dovolujeme si upozornit, že telefonické spojení je pro dlužníky dostupné Po - Čt od 9:00 do 16:00 hodin. Děkujeme za pochopení.
Mediace

Mediace je alternativním způsobem řešení sporů, prostřednictvím něhož se hledá smír mezi stranami, zejména v obchodních a rodinných vztazích, a to za účasti nezávislého a nestranného mediátora, který koriguje smírné vyřešení sporu mezi stranami.

Slovy daného zákona se mediací rozumí postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými (strana konfliktu) tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.


Výhodami mediace jsou:
  • výsledek sporu je v rukou stran, mediátor je víceméně pouze prostředníkem stran, který vede strany ke smíru
  • rychlé a relativně neformální řízení
  • nestranný a nezávislý mediátor
  • stavění běhu promlčecích lhůt
  • uzavření smíru mezi stranami v podobě mediační dohody

Aby byla zajištěna odbornost mediačního řízení, klade zákon určité požadavky na osobu mediátora. Mezi ně zejména patří bezúhonnost, vysokoškolské vzdělaní složení mediační zkoušky a zápis na seznam mediátorů vedeném Ministerstvem spravedlnosti.

GDPR

GDPR - General Data Protection Regulation neboli Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 ze dne 27. 4. 2016


Nové nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů vstupuje v účinnost ke dni 25. 5. 2018. Vzhledem k opatřením, která mají být v rámci tohoto nařízení provedena, je toto téma pro mnoho subjektů aktuálním tématem již dnes.

Jak již uvádím výše, jedná se o nařízení, nikoli o směrnici, tedy nastává zde přímá závaznost, dojde ke zpřísnění stávajících národních předpisů, dále v rámci nařízení může dojít ke zpřísnění stávajících sankcí. Nařízení se dotýká všech subjektů, které jakkoliv zpracovávají osobní údaje o jednotlivcích v EU.



Mezi nejdůležitější pojmy nařízení patří dle čl. 4:



DPO – Data Protection Officer neboli Pověřenec pro ochranu osobních údajů

Další novinkou výše uvedeného nařízení je taktéž zavedení pozice pověřence pro ochranu osobních údajů. Podle čl. 37 nařízení by měl podnik jmenovat pověřence v případech kdy:


  a) zpracování provádí orgán veřejné moci či veřejný subjekt, s výjimkou soudů jednajících v rámci svých soudních pravomocí;
  b) hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v operacích zpracování, které kvůli své povaze, svému rozsahu nebo svým účelům vyžadují rozsáhlé pravidelné a systematické monitorování subjektů údajů; nebo
  c) hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v rozsáhlém zpracování zvláštních kategorií údajů a osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů.

Pověřenec má v podniku plnit roli koordinátora či pomocníka při dodržování pravidel ochrany osobních údajů, dále má plnit funkci jakéhosi prostředníka při komunikaci s dozorovými úřady.

Pokud si některý subjekt není jist, zda by měl v rámci své činnosti jmenovat DPO, je nutné provést interní analýzu, čímž se může předejít případným komplikacím poté, kdy nařízení nabude účinnosti.

GDPR PORADENSTVÍ

Jelikož se stále ohledně nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 objevuje mnoho nejasností, můžeme Vám poskytnout analýzu určenou přímo dle parametrů Vašeho podniku. Při zpracování interní analýzy můžeme poskytnout zhodnocení, které konkrétní body nařízení se Vás dotknou a v jakém směru, bližší rozbor případné právní problematiky nařízení, zhodnocení zavedení pozice DPO, určení potřebných profesních kvalit a znalostí DPO, doporučení nutných opatření.


Klientovi bezplatně sestavíme individuální cenovou nabídku dle jím zaslaných parametrů a požadavků ke zpracování.

GDPR ŠKOLENÍ


Individuální školení

Dle individuálních požadavků klienta můžeme mimo písemného zpracování interní analýzy taktéž připravit osobní školení sestavené na míru každého klienta. Za přínos osobního školení považujeme možnost přímé komunikace s klientem, který může během školení klást otázky školiteli. Na každé školení Vám připravíme zpracované podklady týkající se dopadu GDPR na Váš podnik. Naše advokátní kancelář má bohaté zkušenosti v oblasti školení podniků, ať už na úrovni nižšího, středního či vyššího managementu. Klientovi bezplatně sestavíme individuální cenovou nabídku dle jím zaslaných parametrů a požadavků.

Dle individuálních požadavků klienta můžeme mimo písemného zpracování interní analýzy taktéž připravit osobní školení sestavené na míru každého klienta. Za přínos osobního školení považujeme možnost přímé komunikace s klientem, který může během školení klást otázky školiteli.

Na každé školení Vám připravíme zpracované podklady týkající se dopadu GDPR na Váš podnik. Naše advokátní kancelář má bohaté zkušenosti v oblasti školení podniků, ať už na úrovni nižšího, středního či vyššího managementu.

Klientovi bezplatně sestavíme individuální cenovou nabídku dle jím zaslaných parametrů a požadavků.

AUDIOZÁKONY

Naše advokátní kancelář pro Vás připravila aplikaci Audiozákony. Jedná se o mobilní aplikaci, která Vám umožní poslouchat vybrané právní předpisy ve Vašem telefonu nebo tabletu. Více informací naleznete na www.audio-zakony.cz.

MAJETEK K PRODEJI

KONTAKTY

Hartman, Rychnovská
- sdružení advokátů


fakturační údaje:
Mgr. Leona Hartman, LL.M.
IČ: 71462481
DIČ: CZ7956193663

Dobrovského 824/50,
612 00 Brno

bankovní spojení:
2102736560/0300
IBAN:
CZ13 0300 0000 0021 0273 6560
Československá obchodní banka a.s.

BRNO


Mgr. Ivana Rychnovská, LL.M.
(ČAK: 11299, IČ: 71464514 )


brno@forteslegal.cz
+420 777 713 101
DS: indijv7


Dobrovského 824/50,
612 00 Brno

PRAHA


Mgr. Leona Hartman, LL.M.
(ČAK: 11484, IČ: 71462481)


praha@forteslegal.cz
+420 777 713 366
DS: 4w2ijy9


Italská 834/34,
120 00 Praha

INSOLVENCE


Ing. Ondrej Gmitter
(specialista na oddlužení)


insolvence@forteslegal.cz
+420 777 713 228

(pro dlužníky dostupné Po - Čt 9:00 - 16:00 hod.)

Dobrovského 824/50,
612 00 Brno
MAPA